PŮVODNÍ OBYVATELÉ.
Posvátný kruh nebo kolo byly středem života i magie původních obyvatel.Kruh představoval víru že život je složitý systém,v němž je vše propojeno se vším,věci i živí tvorové.Se všemi body stejně vzdálenými od středu symbolizoval kruh víru v rovnost všechforem života.Když je požkozena jedna část kola,bude to mít dřív nebo později negativní následky,pro všechny jeho části,protože všichni sme části Matky Země.Kouzelný kruh byl používán v Severní americe ve vícenež 500 různých systémech víry a některé dochované kruhy jsou až 1000 let staré.Byly zbudovány z kamenů a orientovány ve smyslu letního slunovratu.Používali se i kouzelné váčky jejichž obsah-pera,semínka,dřevo,zvířecí drápy,oblázky-představoval spojence v přírodě.Váčky měly chránit,přivolávat vize,nosili se při rituálních tancíchk poctě Slunce a jejich obsah byl posvátný.Pera se nosili kvulí duchovním kvalitám,jejichž ztělesněním dotyčný pták byl.Za nejspirituálnějšího ptáka byl považovánOrel pro svůj ostrý zrak a schopnost létat ve velkých výškách,takže mohl donést modlitby lidí až k ,,velkému duchu".Jeho pera sloužila jako ozdoba štítů a fetišů.rituální chrastítka se používala k zaplašení zlých duchů.americké domorodé rituály měly lidem přinést vnitřní rovnováhu a harmonii s Kruhem života.
Zde hledá
Jaroslav Mareš - Kurupira - zlověstné tajemství
Na hranicích mezi Brazílií a Venezuelou, v srdci neprostupných amazonských pralesů, se tyčí stovky metrů vysoká stolová hora. Indiáni z ní mají hrůzu a celé oblasti se vyhýbají. Právě sem umístil Arthur Conan Doyle děj svého slavného románu Ztracený svět, jehož hrdinové se na nepřístupné stolové hoře setkávají s dávno vyhynulými živočichy.
Jaroslav Mareš zorganizoval k mesetě Kurupira v roce 1978 náročnou expedici. První dvě části knihy Kurupira - zlověstné tajemství obsahují nezkrácený původní text, publikovaný zatím jen ve výtahu v knihách Hledání Ztraceného světa a Hrůza zvaná Kurupira. Ve třetí části se autor zabývá některými znepokojivými událostmi, ke kterým v souvislosti k Kurupirou došlo v posledních letech.
Především první část, ve které autor vypráví o nevšedních zážitcích z dobrodružné cesty a hlavně o nádherné přírodě deštného pralesa, je úchvatná. Jaroslav Mareš faunu a flóru deštného pralesa velmi dobře zná, rozumí ji a obdivuje. Číst jeho vyprávění o pozorování exotických přírodních úkazů je velká radost.
Druhá část knihy je v podstatě beletrie. Jedná se o převyprávění dobrodružného deníku garimpeira - hledače diamantů, kterého autor potkal na svých cestách.
Především pro popis přírody civilizací doposud nedotčených oblastí stojí Kurupira rozhodně za přečtení. Kniha vyšla v nakladatelství Motto ve velmi pěkné úpravě, ve velkém formátu, vázaná, kvalitním tiskem na běleném papíře, s barevnou fotografickou přílohou a celou řadou nádherných kreseb.
Nakladatelství Motto, 2005, 386 stran.
Podrobnější informace a ukázku z knihy si můžete přečíst zde.
Tuto krátkou recenzi si od 25.1.2006 přečetlo 1340 čtenářů.
Moje hodnocení knihy: 90 %
Vaše hodnocení knihy: 99%
(hodnotilo 35 čtenářů)
[5] Demini, dnes 12:20
Ing. Jaroslav MAREŠ
Narozen 28. 12. 1937 v Brně. Vystudoval obor zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a hned po promoci začal pracovat v obchodním úseku Československých aerolinií, kde zastával různé vedoucí funkce. Dlouhodobě působil jako ředitel zastoupení ČSA v Íránu a později v Kanadě. Procestoval všechny kontinenty včetně Tichomoří a navštívil celkem 85 suverénních států. Zajímá se o přírodu v nejširším rozsahu. Navštívil nejslavnější naleziště dinosaurů (kotlina Nemegt a další lokality v Mongolsku, Tendaguru v Tanzánii, oblast Red Deer v Albertě, lokality v Utahu, Coloradu, Montaně a Patagonii) a udržuje styky s předními světovými paleontology. V severní Botswaně objevil nejsilnějšího dravého brouka světa, kterého v roce 1976 vědecky popsal pod jménem Manticora imperator. Na studium tohoto rodu se specializoval a později popsal další tři nové druhy. Během svých výprav se dostal i do odlehlých, civilizací dosud nedotčených oblastí, kde se setkal s mnoha zajímavostmi a záhadami.
Zajímá se i o šamanské a kouzelnické praktiky původním způsobem žijících kmenů. Zorganizoval expedice za několika pro zoologii dosud tajemnými zvířaty (kongamato, kerýt, mungún-galli, seskveč, tua-yeua, nessie, ogopogo, champ, niuhi, luska, ambazombi aj.). V roce 1978 pronikl se svými třemi přáteli k tajemné, legendami opředené stolové hoře Kurupira v pralesích na brazilsko-venezuelské hranici. Vystoupit nahoru se však expedici nepodařilo. O zážitcích a poznatcích ze svých cest napsal zatím třináct knih (V tropech tří světadílů, Nejkrásnější brouci tropů, Yetti, Hledání Ztraceného světa, Legendární příšery a skutečná zvířata, Záhada dinosaurů, Po záhadných stopách, Detektivem v říši zvířat, Tyrkysová karavana, Svět tajemných zvířat, Gladiátoři druhohor, Dračí chrám, Jezero krokodýlích čarodějů) a množství článků v různých časopisech. Pravidelně též přednáší a vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech.