Za Mlhami Avalonu na Blog.cz

Sumerské paláce a babylonské chrámy střežili tzv. karibu, děsiví okřídlení strážci. Podobné bytosti s okřídlenými hlavami střežily i strom věčného života starých Asyřanů. Celé věky vypadali strážní andělé spíše děsivě, aby se jich bály zlé síly. Až zoroastrismus, judaismus, křesťanství a islám strážné anděly polidštily. Anděl pochází z řeckého slova angelos a Řekové jím překládali do svého jazyka pojem strážného ducha či energii vyšších sfér. Ve Starém zákoně byli andělé boží poslové, a ze Starého i Nového zákona víme, že Jakub měl sen, ve kterém viděl tyto posly vystupovat a sestupovat na Zem po žebříku. Tradice říká, že Bůh stvořil tyto bytosti na počátku věků jako ochránce člověka. Na příkaz slova se z božího jádra vytvořily světelné sféry, ve kterých bylo množství světelných duchů - andělů. Stará hebrejská pověst zase vypráví, že Bůh každé ráno vydechuje bytosti, které se nazývají andělé. Jsou průzrační, krásní a jejich život trvá jeden lidský den. Střeží člověka před pokušením. Mnohým lidem se andělé zjevují ve snu nebo jim radí. Podle vědce a mystika C. G. Junga představují pozitivní i negativní sílu, jsou personifikací nevědomých obsahů - dokáží i ničit. Vždyť už Jakub musel bojovat proti andělovi Pána a bránit svůj život, aby ho anděl nezabil. A jestliže jsou andělé podle židovsko - křesťanské tradice posly božími, nedá mnoho práce ani analytikovi snů najít mezi tím paralelu. Snoví andělé jsou posly našeho vyššího já. Někdy nás upozorní ale i na to, že se člověk na ně příliš spoléhá, ;nechce nést odpovědnost za své činy mohou upozorňovat na to, že se necháváme uchlácholit nereálnými přísliby, místo abychom hledali přijatelná řešení - ať již s partnerem, rodiči nebo dětmi a podobně. Strážní duchové měli celá staletí různou podobu. Kdysi je člověk hledal jen v přírodě - byli to duchové vod, jezer, studánek, trávy, stromů. Později se lidé začali obracet i na vesmírné bytosti, hledali nové ochranné duchy. V každém století se strážní duchové nazývali jinak a jak je poznat a naklonit si je, bylo úkolem mnoha škol. Už v předkřesťanské době se učilo, že strážní službu mohou poskytovat i jiní duchové, než jen andělé. Pomocí různých zasvěcovacích a mysteriózních učení je přivolávali na pomoc a při řešení složitých životních situací. Toto učení se vlastně zachovalo až do dnešní doby a mnoho učitelů ho modifikuje do moderní podoby. Andělíček prostě patří k naší kultuře a je symbolem čistoty.